Nikdo asi nebude rozporovat fakt, že výbÄ›r Å¡koly, do které naÅ¡e dítÄ› poÅ¡leme, je velmi důležitý a mÄ›la by mu být vÄ›nována velká pozornost. Tím prvním, co bychom mÄ›li rozhodnout, je to, zda zvolíme státní Äi soukromou Å¡kolu. Oboje má své pro a proti a je tedy vhodné znát pozitiva i negativa obou možností.

 

Je totiž pravdou, že aÄkoliv jejich úÄel je stejný – dát dÄ›tem základní vzdÄ›lání, pÅ™esto se v nÄ›kolika ohledech liší. Pokud tedy chceme pro své dítÄ› vybrat tu nejlepší možnost, je dobré se nad výbÄ›rem velmi dobÅ™e zamyslet.

 

 

U státních Å¡kol se neplatí žádné Å¡kolné, což je velkým plus zejména pro chudší rodiny. Nemusíte se tedy bát, že si nebudete moci dovolit ani tu nejlepší ze státních Å¡kol. Zde skuteÄnÄ› záleží pouze na talentu dítÄ›te a na tom, jak moc je zaplnÄ›ná kapacita, nikoliv na tom, kolik máte na úÄtu.

 

Na druhou stranu soukromé Å¡koly jsou zase Äasto otevÅ™enÄ›jší moderním metodám výuky, jako například Montessori. Tu u státních Å¡kol nenajdeme. Také třídy jsou zde Äasto menší, což znamená, že uÄitel může vÄ›novat každému žáku více individuální pozornosti.

 

 

Je vÅ¡ak také pravdou, že zde mnohdy nejsou tak přísnÄ› dodržovány. Mnohdy se zdá, že to, zda dítÄ› projde do dalšího roÄníku, závisí spíše na peněžence jeho rodiÄů než na skuteÄných znalostech. SamozÅ™ejmÄ› to vÅ¡ak neplatí ani zdaleka o vÅ¡ech, a i mezi soukromými Å¡kolami najdeme takové, které poskytují skuteÄnÄ› kvalitní vzdÄ›lání.

 

I proto je dobré si danou školu nejprve velmi dobře prověřit. Neuškodí navštívit den otevřených dveří, avšak mějte na paměti, že zde vám budou chtít ukázat pouze tu nejlepší stránku. Spíše se zajímejte o to, jakou úspěšnost přijetí na různé střední školy mají její absolventi, případně kolik z nich odchází na víceletá gymnázia. I to jsou statistiky, které vám mohou pomoci.

 

Hlavně si však pamatujte, že pokud zjistíte, že vám daná škola nevyhovuje, není žádnou hanbou dát dítě i v průběhu docházky do jiné. Rozhodně je to lepší varianta, než aby bylo nešťastné.

Snad každé dítÄ› ví, že základní Å¡kolní docházka je u nás povinná již od dob Marie Terezie. Neříká se ovÅ¡em, v jaké podobÄ› by mÄ›la být, to už se nikde neříká. Ano, klasická Å¡kola je samozÅ™ejmÄ› tím prvním, co nás napadne, avÅ¡ak rozhodnÄ› není jediná. ZvláštÄ› v dneÅ¡ní dobÄ› se tak mnoho lidí rozhoduje uÄit své dÄ›ti doma.

 

Tento trend není typický jen pro Českou republiku, nýbrž se rozšiřuje prakticky po celém světě. Zde se však podíváme právě na naši zemi, kde jsou důvody přeci jen poněkud více specifické a pro našince snadněji pochopitelné.

 

 

Tím hlavním je rostoucí nesouhlas s dneÅ¡ní podobu Å¡kolství, a je pochopitelné proÄ. Je totiž pravdou, že se od dob Josefa II příliÅ¡ nezmÄ›nilo, a to navzdory vÅ¡em poznatkům, které byly ohlednÄ› dÄ›tské psychologie a uÄení uÄinÄ›ny zejména v posledních desetiletích. Ano, již se objevují Å¡koly, které tyto poznatky respektují, avÅ¡ak tÄ›ch je pomálu a jsou zhusta soukromé. To mimo jiné znamená, že mnoho rodiÄů nemá peníze na to, aby tam svého potomka zapsalo.

 

Je ovÅ¡em pravdou, že je zde také urÄitý sociální aspekt, který bychom nemÄ›li opomíjet. Je potÅ™eba, aby dÄ›ti mÄ›ly pravidelný kontakt se svými vrstevníky, kde se uÄí mimo jiné také spolupráci i základním sociálním interakcím, které se jim budou v dospÄ›losti hodit. Je vÅ¡ak pravdou, že tyto nemusí probíhat pouze ve Å¡kole.

 

 

Je ovÅ¡em nutné vÄ›dÄ›t, že i domácí vyuÄování má svá pravidla. NejdůležitÄ›jším z nich je fakt, že domácí výuku může provádÄ›t pouze ÄlovÄ›k, který má vysokoÅ¡kolské pedagogické vzdÄ›lání. Je to proto, aby bylo zajiÅ¡tÄ›no, že skuteÄnÄ› bude vÄ›dÄ›t, jak uÄit. To totiž není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

 

SamozÅ™ejmÄ› záleží na rodiÄích, kterou formu vzdÄ›lání pro své dítÄ› zvolí. Důležité vÅ¡ak je, aby získalo vÅ¡echny potÅ™ebné znalosti, a to jak vÄ›domosti, tak i ty sociální. Jen tak bude pÅ™ipraveno na vstup do svÄ›ta dospÄ›lých.

Co je uzemnění a proč ho potřebujeme?

Každý den na nás útočí přehršel informací a novinek. Není jednoduché v tom udržet rovnováhu. Do toho se může přidat stres v práci či doma a potřeba uzemnění je najednou jako priorita.

Co je uzemnění? Vrácení se zpět do přítomnosti, prožívání pouze tady a teď. Zpřítomnění probíhá ideálně za přítomnosti našich 5 smyslů (sluch, hmat, čich, zrak a chuť)

Kdo by se měl uzemňovat?

Na to je jednoduchá odpověď: úplně každý. I ten, kdo se cítí v pohodě a aktuálně ho žádné problémy netrápí. Ale kdo by se měl uzemňovat troufneme si říci povinně jsou ti:

• kteří prožívají nějakou traumatickou událost
• kteří se cítí přehlceni povinnostmi
• kteří neustále vzpomínají na minulost
• kteří jsou vysoce citliví
• kteří nedokážou zklidnit tok svých myšlenek

Způsobů, jak se zpřítomnit existuje celá řada. My jsme pro vás vybrali ty nejčastější a nejpříjemnější. Inspirujte se naším seznamem a postupně je zkuste třeba všechny:

1) uvědomte si, jaký je den v měsíci, měsíc a rok.

2) spočítejte předměty, které vidíte po pravé ruce.

3) sundejte si boty, ponožky a stoupněte si bosky na zem. Vnímejte kontakt se zemí.

4) postupně zapojte všechny smysly, říkejte si, co vidíte, co slyšíte, co cítíte a tak dále.

5) běžte do koupelny a opláchněte si obličej hodně studenou vodou.

6) zapalte si vonnou svíčku nebo kápněte vonný olej do aromalampy a přivoňte si.

7) zaměřte se na dýchání, dýchejte pomalu, zhluboka, nosem a směrem do břicha.

8) pusťte si hudbu a zatančete si.

9) protáhněte se a prociťujte u toho své svaly.

10) uvařte si jakýkoliv teplý nápoj a během pití si vychutnejte jeho teplou chuť.

11) dotýkejte se příjemných předmětů jako je například satén nebo pírko.

12) dejte si oblíbené jídlo a vychutnejte si všechny jeho chutě.

13) máte-li kočku nebo psa, pohlaďte je.

14) poslouchejte zvuky okolo vás, ideální na to je vycházka do přírody.

HodnÄ› lidí si myslí, že vzdÄ›lání není vůbec důležité, jenomže podle mého názoru tohle je pravý opak. Já si myslím, že vzdÄ›lání je pro ÄlovÄ›ka opravdu hodnÄ› důležité, protože kdyby ÄlovÄ›k byl tÅ™eba bez vzdÄ›lání, tak by si také nemohl vybrat vůbec žádné zamÄ›stnání, které by potom v budoucnu chtÄ›l dÄ›lat. Já jsem vždycky chtÄ›la dÄ›lat takové zamÄ›stnání, které mÄ› bude opravdu hodnÄ› bavit a které tÅ™eba budu dÄ›lat i celý život. Jenomže jak už to tak bývá, tak ne každému ÄlovÄ›ku vydrží jedno zamÄ›stnání opravdu celý život, ale abych se pÅ™iznala, tak můj dÄ›deÄek právÄ› byl celý život v jednom zamÄ›stnání.

V té dobÄ› to jeÅ¡tÄ› bylo zcela normální, že dříve tÅ™eba v tÄ›ch Å¡edesátých letech ÄlovÄ›k vydržel celý život v jenom zamÄ›stnání. A navíc dÄ›deÄek byl vyuÄený truhlář a také zedník, takže mÄ›l opravdu práce až až. A mÄ›l vlastní firmu a také potom jeÅ¡tÄ› dÄ›lal mimo firmu tÅ™eba u kamarádů, takže bylo logické, že jeho práce ho také baví. Svou práci dÄ›lal až do svých sedmdesáti let. Byl opravdu hodnÄ› unavený, tak musel z prací pÅ™estat. Zatímco já jsem si Å™ekla, že než abych byla unavená, tak jsem si radÄ›ji udÄ›lala maturitu a potom jeÅ¡tÄ› nástavbu na vyšší odborné Å¡kole.

A jsem nyní ekonomka. Sice ne opravdu ta nejlepší ekonomka, ale právÄ› díky vzdÄ›lání jsem také mohla pracovat v bance, kde se mi opravdu nejvíce líbí, protože moje maminka a také moje teta pracovaly obÄ› dvÄ› v bance. Ony říkaly, že prý to je opravdu skvÄ›lé zamÄ›stnání, tam si prý ÄlovÄ›k může také najít opravdu spoustu přátel, protože v bance je vždycky hodnÄ› lidí. Řekla jsem si, že tohle může být opravdu perfektní zkuÅ¡enost a také skvÄ›lý nápad pracovat v bance. Opravdu hodnÄ› mÄ› to bavilo, tak jsem si Å™ekla, že když mám vlastnÄ› vyšší odbornou Å¡kolu ekonomického zaměření, že klidnÄ› můžu pracovat v bance a nebo i nÄ›kde jinde, tady alespoň vidíte, že máte otevÅ™ená vrátka, když máte lepší vzdÄ›lání. 

Myslíte si, že vzdÄ›lání je opravdu hodnÄ› důležité? Podle mého názoru ano. Například já bych si nedokázala pÅ™edstavit život, kdybych nemohla mít své vysnÄ›né vzdÄ›lání. Já jsem vždycky chtÄ›la studovat umÄ›leckou Å¡kolu, chtÄ›la jsem být hereÄka a nebo divadelní hereÄka. Potom jsem se radÄ›ji pÅ™eorientovala na to, že bych také mohla být malířka. A nebo básnířka, protože jako malá holka jsem hrála v dramatickém kroužku na základní Å¡kole, ale také jsem zpívala. A dva roky jsem chodila do hudebního kroužku a potom také dva roky do sboru. Uznávám, že mě to moc bavilo, ale zase moji kamarádi mi říkali, že zpÄ›v mi moc neÅ¡el, i když já jsem si myslela pravý opak.

MÄ›la jsem za to, že zpÄ›v mi právÄ› opravdu hodnÄ› jde, a proto mÄ› také zpÄ›v bavil. Moje maminka mÄ› také chtÄ›la pÅ™ihlásit na housle, protože u nás v rodinÄ› dva lidé hrají na housle a prý by se jim hodil tÅ™etí do party. Abychom mohli potom založit nÄ›jakou vzdÄ›lávací kapelu, kde hrajeme vÅ¡ichni na housle a potom bysme také mohli douÄovat nÄ›koho, kdo by mÄ›l zájem hrát na housle. Nakonec to nedopadlo tak, že jsem si udÄ›lala pouze jenom maturitu a to ekonomického vzdÄ›lání, protože to mÄ› také bavilo. A právÄ› na stÅ™ední Å¡kole jsem také poznala svého budoucího manžela.

Musím uznat, že ze zaÄátku jsme se pouze jenom tak zdravili a míjeli na Å¡kolní chodbÄ›, protože pro nás oba dva bylo vzdÄ›lání hlavnÄ› na prvním místÄ›. Hlavně jsme zatím nestáli o to, že bychom mÄ›li nÄ›jaký vážný vztah, natož abychom tuÅ¡ili, že tÅ™eba jednoho dne budeme manželé. Vzali jsme se asi ÄtyÅ™i roky po stÅ™ední Å¡kole, oba dva jsme udÄ›lali maturitu opravdu perfektně a byli jsme premianti. ChtÄ›li jsme také samozÅ™ejmÄ› na vysokou Å¡kolu, jenomže já jsem záhy otÄ›hotnÄ›la, takže potom jsem se už na studium a další vzdÄ›lávání vykaÅ¡lala, protože jsem si Å™ekla, že se budu radÄ›ji vÄ›novat rodinÄ›, což je podle mého názoru opravdu hodnÄ› důležité. A bylo to pro mÄ› na prvním místÄ›.