Čím déle sleduji realitu života v této zemi, tím více se utvrzuji v tom, že tu nejde ani tak o nás lidi, jako o stát jako takový. Nebo o ty nejmocnější z našich řad, ty, kteří onen stát spravují, a to asi jako když se stane kozel zahradníkem. Protože ať už si z nás lidí přijde kdokoliv nějak k penězům, musí se s někým rozdělit. A to nejlépe za doprovodu spousty byrokracie, bez které to snad už ani nejde.

Vezměte si takové energetické štítky. Už patnáct let musí mít české domy takzvaný energetický štítek, podle kterého se dá odhadnout, jak finančně náročný provoz konkrétní budovy je. Zatímco se to donedávna vztahovalo pouze na novostavby, nyní už si musí takový štítek sehnat i majitelé jiných objektů, a to když se je rozhodnou prodat nebo pronajmout.

Z takového štítku vyplývá, kolik se tu asi spotřebuje energie a kolik se za ni tedy zaplatí, aby byl objekt vhodný k používání. A majitelé nabízející takto své nemovitosti musí předložit energetický štítek kupujícím ještě před uzavřením smlouvy.

Získat takový energetický štítek ale znamená nechat si ho zpracovat od některého z certifikovaných specialistů. Trvá to několik dní a stojí to několik tisíc korun. A štěstí v neštěstí mají lidé, kteří mohou zmíněným specialistům předložit projektovou dokumentaci stavby. Jinak se tam totiž musí takový specialista dostavit osobně, a to stojí další čas a peníze.

Ale mít takový energetický štítek je prostě nutnost. Bez něj se nemovitosti prodávat nesmí. A kdyby se nějaká nemovitost prodala i bez něj, hrozí prodávající fyzické osobě až stotisícová a vlastníkům bytových domů nebo společenstvím vlastníků až dvě stě tisíc korun vysoká pokuta. Kterou shrábne pochopitelně tatíček stát. Který maskuje tuto svou hamižnost a touhu přiživit se na prodávajících tím, že se naši lidé od doby energetické krize zajímají o to, na kolik je energie vyjdou, a tento jejich zájem je záhodno podporovat.

Kdybych se tak třeba já rozhodl prodat svoji chatu, budu si to muset také vyřídit. Co na tom, že je zájemců i bez štítku dost a pomalu by mi ruce utrhli? Mám zkrátka smůlu. Na rozdíl od majitelů historických, náboženských, průmyslových a zemědělských budov, dočasných staveb a domů do velikosti padesáti metrů čtverečních, na něž se to z nějakého důvodu nevztahuje. Nevím proč.