Zahrada, to není jen kus země, kde něco pěstujete. Je to živý, dýchající svět, který můžete sdílet. A víte co? Když do něj pustíte i ta drobná stvoření, která si k vám najdou cestu, stane se něco zvláštního. Najednou není jen vaší zahradou – patří i jim. A díky tomu se změní. Ožije. Zkuste si to představit. Ráno otevřete okno a místo nepříjemného zvonění budíku vás probouzí zpěv ptáků. Jemné, veselé štěbetání, které se mísí s prvním ranním světlem. Stačí jedno krmítko, trocha semínek, a brzy k vám začnou létat sýkorky, vrabci, občas přiletí i kos, který si to hned začne nárokovat pro sebe. A když někde na plotě zahlédnete sojku, jak vás pozoruje těma svýma chytrýma očima, možná vás napadne: Tak jo, teď už jsme kamarádi.

A pak jsou tu ti nečekaní návštěvníci. Když se večer ztiší a vzduch začne vonět jinak, mezi stíny se něco pohne. Chvíli pozorujete a najednou ho vidíte – malý ježek si to v klidu štráduje podél záhonu. Nikam nespěchá, protože ví, že je tu doma. Stejně jako veverka, co přes den hopsá po větvích a zahrabává si oříšky do vašeho trávníku. Žabka, která si udělala nový domov v rohu pod keřem. Ještěrka, která se vyhřívá na starém kameni. Tihle drobní sousedé vám neřeknou jediné slovo, ale přesto vám dají pocit, že jste součástí něčeho většího. A to nejlepší?

Nejsou tu jen tak pro radost. Každý z nich má svůj úkol. Čmeláci a včely se postarají, aby vaše jabloně na jaře obalily květy a na podzim vám daly úrodu, na kterou budete pyšní. Žabky a ještěrky vám pomůžou zbavit se nezvaného hmyzu. A ptáci? Ti vám v létě zlikvidují mšice dřív, než se nadějete. Stačí jim jen dát šanci. Jo, ne vždycky je to idylka. Slimáci jsou někdy k vzteku, krtince umí zničit pečlivě udržovaný trávník, a když vám srnka v noci ohlodá mladý stromek, nejradši byste se vzteky rozplakali. Ale možná je to tak správně. Možná zahrada nemá být dokonale uhlazená. Možná má být místem, kde se všechno prolíná. Kde se učíme trpělivosti, respektu a pokoře.